Pro pobavení uvádím rozdělení filmařů do kategorií v praxi podle webové stránky Amatfilm.cz.:

 

- Domácí točiči (vidioti atp., je jich nejvíc): natáčejí rodinné videozáznamy bez ladu a skladu do rodinné kroniky, záběry vhodné max. do "Tak neváhej a toč" nebo "Natoč to!"

- Amatérští tvůrci (je jich málo): s domácí technikou tvoří filmy a videopořady, které mají všechny filmové a televizní složky (nápad, promyšlené natáčení, střih, titulky, hudbu, komentář..)

- Nezávislí tvůrci (je jich málo): tvoří filmy a videoprogramy též pro vlastní potěšení, ale již na profesionální techniku. Mají jí k dispozici nebo si jí půjčí za svoje peníze nebo za peníze sponzorů.

- Profesionálové (je jich hodně): točí cokoliv, ale za peníze (není důležité, jestli je dotyčný studovaný filmař nebo ne), sem patří kromě filmových a televizních pracovníků i majitelé soukromých firem, kteří natáčí svatby, promoce atp.

- Studenti filmových škol (je jich zbytečně moc): budoucí profesionálové, jejich školní filmy jsou dělané "na zakázku" pro školu za účelem nějakého zisku (ohodnocení)

 

 

Technické vybavení

 

Nebudu tu psát pro ty, kteří si chtějí natočit dovolenou na mobilní telefon, PenCam nebo "filmujícího plyšáka". To se hodí spíš pro zkušené plážové šmíráky. Chcete-li si přivézt záběry vhodné pro další zpracování, předvedení filmu svým známým nebo uchování na památku, je nejlepší použít samostatný specializovaný přístroj - kameru, která však nemusí být nijak drahá. Při dobrém výběru vám zbyde i na slušný komerční střihový program.

Kamer je dnes na truhu široký výběr a vlivem rychlého vývoje v tomto oboru se často mění. Proto nebudu nikomu radit, jaký typ je momentálně nejlepší. Nakupující se většinou rozhoduje podle svých finančních možností, značky, s kterou sympatizuje a podobně, každý má své požadavky, ale málokdo uvažuje prakticky.

Známý se mě ptal, jakou kameru bych mu pro příležitosné amatérské natáčení doporučil, že by za ní chtěl dát maximálně 10 tisíc. Poradil jsem mu podle svojí zkušenosti, protože jsem si jednu takovou "dovolenkovou hračku" nedávno předtím pořídil. Malá, levná, s plným rozlišením HDV, se záznamen MPEG4 na SD/SDHC karty, a ještě navíc i slušně fotí. Tenkrát byla v akci za 2500 korun. Přátelé z oboru, kteří jsou zvyklí na profesionální kvalitu nevěřili, když jsem jim ukázal film z dovolené. Dokonce i záběry z nočního města nebyly moc zrnité. Za tu cenu zázrak. Kvůli plastovým čočkám sice musíte dodržovat jistá pravidla (opatrné čištění, eliminovat extrémní teploty prostředí), ale výhody takové kamery převažují. Nemusíte se bát bankrotu při případné ztrátě nebo poškození, za pár let jí hodíte do šrotu a pořídíte si technicky vyspělejší model a pod. Můj známý měl ovšem svou hlavu, líbila se mu víc jiná kamera (hezčí, ale s nižším rozlišením, s pevným diskem, "osvědčená značka", 3x dražší i když ve výhodném výprodeji), tak si ke své budoucí lítosti koupil zastaralý šunt.

Proto si před pořízením vaší hračky ujasněte několik věcí. 

(POZNÁMKA AUTORA: Přestože od chvíle, kdy jsem tento článek psal, uplynulo pouze několik málo let, zdají se následující technické informace už dosti zastaralé. Ponechávám je však jako důkaz o neustálém pokroku ve vývoji videotechniky. Snad mi to prominete.)

Počítám, že vám bude jedno, jaké záznamové médium budete používat (kazeta miniDV, DVD, pevný disk, paměťová karta, flash paměť). Pro účel soukromého natáčení se mi zdají nejlepší díky kapacitě, ceně, manipulaci a všeobecné praktičnosti SDHC karty nebo obyčejné a levnější SD, které většinou potřebnou rychlost přenosu dat zvládají, chce to vyzkoušet. Důležitým faktorem je rozlišení, preferujte plné HDV, to už je předpoklad slušné kvality. Potom se zamyslete, jak budete záznamy dále zpracovávat, těžko můžete svá videa bez toho dál prezentovat. Pro editaci videa existuje řada programů zdarma, ale můžou v nich nastat komplikace s některými novými typy souborů, které kamera vytváří. Většinou jsou to značně komprimovaná videa. Takže se na ně při nákupu důkladně informujte a zeptejte se opravdu kvalifikovaného prodejce nebo zkuste najít informace pro jistotu na netu, někteří prodavači toho totiž kolikrát moc nevědí. A pozor na Software dodávaný v příslušenství kamery, většinou na střih vůbec není.

Raději počítejte s nákupem nového komerčního programu, budete mít jistotu funkčnosti a za výsledný film se nebudete stydět. Takové Pinnacle Studio pořídíte za přibližně 2 tisíce a to se vyplatí. Zvláště jestli jste moudře nakoupili kameru.

Já svou dovolenou stříhal průběžně ještě na místě na notebooku s drobnými zádrhely v Neru a domů jsem přijel s hotovým filmem.

Za vyzkoušení prý stojí VirtualDub v licenci GNU GPL^*) 

 

 

 

Natáčení

 

Musím Vás nejdříve obtěžovat několika nejčastěji používanými termíny:

 

záběr - to je asi každému jasné. Rozlišme, ale jeho druhy v závislosti na scéně. Jsou to celek, polocelek, detail ... ovšem detail z původní scény se dále může sám stát dalším celkem. To je sranda.

 

kompozice - je velice závislá na citu kameramana. Ten by se měl vždy snažit, aby byl obraz co nejvíce plastický a zároveň dával divákovi představu o natáčeném objektu.

 

zlatý řez - je prostor v natáčené scéně, do kterého je nejvíce soustředěna pozornost diváka. Pokud si rozdělíte záběr na 9 rovnoměrných částí (tři vodorovné a tři svislé pomyslné čáry), jedná se o tu střední část. Do tohoto prostoru nebo jeho hranici je nejvhodnější umístit důležitý motiv záběru.

 

jízda - pohyb kamery, který může být transfokace (tj. přiblížení nebo odjezd) nebo tzv. panorama, švenk nebo smyk (tj. přejezd z jedné strany na druhou horizontálně např. krajinou i vertikálně např. u mrakodrapu, ale i různě šikmo a rychle)

 

smyk - efektní způsob provedení střihu. Je vhodný u mírně rozechvělých amatérských záběrů, ale musí být promyšlený dopředu. Sledujete jeden objekt, najednou prudce uhnete stranou, takže je celý obraz rozmazán. Druhý záběr (ve střihu následující) začíná rychlým pohybem stejným směrem a ukončí se na druhém sledovaném objektu. Tyto dva záběry se při střihu zařadí za sebe (v místě rychlého pohybu se prolnou).

 

zoom - neboli transfokace, přiblížení obrazu. Zásadně nedoporučuji využívat digitální zoom. Je potřeba pracovat opatrně a promyšleně s funkcemi kamery, co nabízí, ale ne vždy zaručí dokonalý obraz.

 

osa - pomyslná linie, kterou si můžeme představit např. při natáčení hudebního koncertu (vlevo diváci, vpravo hudebníci), kdy osa prochází linií jejich pohledů. Můžeme natáčet z různých pohledů, kde bude vidět všechny aktéry, jen diváci, celky i detaily, ale tuto osu nikdy nesmíme překročit. Zdálo by se pak, že diváci koukají hudebníkům na záda anebo naopak.

 

vyrovnání bílé barvy - Tato funkce videokamery umožňuje nastavit v určitém prostředí a při určitém osvětlení optimální vyrovnání barevné teploty. Spočívá vlastně v kalibraci snímacích obvodů videokamery na bílou plochu (např. bílý list papíru). Výsledkem je věrnější podání barev u natočeného videosnímku. U některých kamer s automatikou stačí počkat několik vteřin, až se barva doladí. To poznáte na barevném displeji.

 

Hned na začátku musím upozornit na nejčastější chyby dělané nezkušeným kameramanem. Nejhorším prohřeškem je bezmyšlenkovité šmejdění kamerou po scéně z místa na místo různým směrem a rychlostí. Z takového záběru divákovi hrozí mořská nemoc. I u jednoduché panoramatické jízdy (švenku) se pak stává, že kameraman nepromyslí začátek a konec. Zvláště konec záběru by měl mít dobrou kompozici a obsahovat zajímavý objekt. Základním pravidlem je držení kamery oběma rukama. Přitom stojíme mírně rozkročeni oběma nohama na zemi. Pohyb kamery je přitom mírný, klidný a panorámu záběru provedeme tak velkou, abychom při záběru nemuseli nohama přešlapovat. Takový záběr by měl končit klidným (statickým) záběrem trvajícím alespoň 2 vteřiny pro potřebný střih. Podobně tomu je i u transfokace. Tu můžete použít, když dává smysl a také následně natočit nějaký detail přiblíženého objektu. Když točíte odjezd, hodí se nejspíš pro uzavření nějaké tematické sekvence nebo celého filmu. Nehezky působí i roztřesené záběry. Může to nastat nevhodným přiblížením scény. Lepší je udělat pár kroků a totéž natočit z menší vzdálenosti. Když to není možné, dobrým pomocníkem je nějaký pevný bod (skála, strom, zábradlí), o který si opřete ruku. Také zatajení dechu po dobu natáčení záběru pomůže. Když sledujete kamerou nějaký děj (např. dítě jedoucí na kole), nesmí hlavní aktér děje nikdy (kromě konce) vyjet ze záběru. Ideální je, aby zůstala větší část obrazu ve směru pohybu a on na hraně zlatého řezu vzdálenějšího od směru pohybu. Proto při takové akci zbytečně nepřibližujte na detail pomocí zoomu. Někdy i zbrklý profesionál udělá další zásadní chybu a překročí osu záběru. Jak už jsme si dříve řekli, v takovém případě děj ztrácí logiku a divák je zmaten.

Pro dobrý výsledek je potřeba při natáčení přemýšlet. Být ve střehu a předpovídat, nepropásnout důležitý děj. Plánovat záběry. Když je dost času, tak je vyzkoušet nanečisto (bez spuštěného nahrávání). Střídat celky, polocelky, detaily a přitom i měnit úhly pohledu, sledovat kompozici. Je dobré si udělat raději více záběrů ze stejného místa, u "jízdy" několik variant rychlejší + pomalejší, zleva doprava + zprava doleva, zdola nahoru a opačně. Uvidíte, že se při střihu můžou hodit, nepotřebné vždy odstraníte, ale nikdy už je znovu nenatočíte. Můžete experimentovat se světlem, velmi hezké bývají záběry s protisvětlem. Ti, kdo mají možnost nastavit ručně clonu si v takových chvílích opravdu užívají. Zdá se těch rad málo? Ano, je to jenom nejdůležitější základ, další přijde samo spolu s radostí z dobrého díla. A jestli se něco nepovede, třeba to zachrání střih.

 

 

 

 

 

Střih

 

Při tvorbě filmu - domácího videa pamatujte, že méně je více. Vžijte se do role nezávilého diváka, který by neměl být po deseti minutách unuděn. Pro vás samotné může být obtížné vzdát se některých záběrů, v takovém případě můžete zkusit vyrobit dvě verze pořadu, určitě se na DVD vejdou a pro tento účel můžete použít i nabídkové menu. Nejprve si dobře prohlédněte natočené záběry, snažte se je zapamatovat a popřemýšlet, jak by šly logicky seřadit do děje. Určete si začátek a konec, aby vám pak na ně záběry nechyběly. Naopak nepovedené záběry se nebojte vyházet. Můžete si dělat i poznámky (jednoduchý scénář).

Film by měl být záživný a ukázat mnoho zajímavých záběrů. Při sřihu nepoužívejte spoustu rozdílných efektů, nejlépe koukatelné bývají ostré střihy nebo ktátké prolínačky do půl vteřiny, při změnách prostředí (dnů, míst, větší časové posloupnosti a pod.) můžete zvolit tzv. stíračku (zprava doleva, kruhovou - ve směru hodinových ručiček, prolínačku přes černou, s titulkem, ale jednotně v jednom filmu). Střihy by měly probíhat ve chvíli, kdy je video statické, s ukončeným dějem a neroztřesenou rukou. Dbejte na snesitelnou, spíše kratší délku záběrů (ale pozor i na příliš krátké záběry pod 2 vteřiny bez efektu - přechodu), stačí, aby divák stihl postřehnou obsah záběru. U jízdy nebo transfokace musíte počkat na její konec. Řiďte se podobně jako u natáčení střídáním úhlů záběru, střídáním celků, polocelků a detailů. Za jistých okolností je možné do filmu zařadit i fotografie nebo sekvenci z nich.

Podobně střídmě jako s efekty (přechody) zacházejte i s případnými titulky k filmu. Nepoužívejte různé barvy a typy písma.

Velkou pozornost věnujte i zvuku. Zvuk tvoří polovinu filmu a má velký vliv na celkový dojem z něj. Jako standard pro naše účely dejme maximální hladinu hlasitosti výsledného součtu stop 0 Db. Ruchová stopa (tj. přirozený zvuk natočeného prostředí) se upraví na -7 Db tam, kde není podstatný, na -1 až 0 Db tam, kde je potřeba slyšet (důležitý komentář, rozhovor a pod.). Pokud to program, ve kterém stříháte umožňuje, použijte přechody (fade) mezi jednotlivými záběry ve zvukové stopě. Výsledný film můžete doplnit o přidanou hudební stopu, kterou nastavíte přibližně na -7 Db (podle hlasitosti vybrané hudby) a ztlumíte třeba úplně v místech, kde hlavní - ruchová stopa má být slyšet.

Hotový film necháte chvíli uležet a potom si ho s mírným časovým odstupem, třeba druhý den znovu prohlédnete a doladíte nově odhalené drobné nedostatky.

Na závěr Vás čeká připravit kompletní dílo pro prezentaci. Buď jen do souboru spustitelného na počítači nebo pro umístění na stream (zde je nutná jednoduchá registrace) nebo vypálení na DVD-video, kde některé programy nabízejí i možnosti autoringu^**).

 

 

Pro opravdu vážné zájemce a nadšené amatéry nabízím novou službu, soukromé hodiny výuky filmové tvorby. Zaručuji osobní a profesionální přístup. Podle Vašich požadavků, potřeb a možností máte na výběr rychlé nebo důkladné praktické lekce. Volejte a domluvte si konkrétní požadavky.

 

 

 

 

 

^*) GNU General Public License. Software šířený pod licencí GPL je možno volně používat, modifikovat i šířit, ale za předpokladu, že tento software bude šířen bezplatně (případně za distribuční náklady) s možností získat bezplatně zdrojové kódy. Toto opatření se týká nejen samotného softwaru, ale i softwaru, který je od něj odvozen. Na produkty šířené pod GPL se nevztahuje žádná záruka. Licence je schválená sdružením OSI a plně odpovídá Debian Free Software Guidelines.

 

^**) DVD autoring je proces při kterém se vytváří DVD Video, které pak lze přehrát v DVD přehrávači. Při tomto procesu dochází k vytváření struktury disku DVD videa včetně vytváření a programování DVD menu. Software pro DVD autoring musí splňovat specifikace, jež stanovila organizace DVD Fórum. K nejdůležitějším krokům při tomto procesu patří určení místa, odkud se má hotové DVD Video přehrávat; dále je nutno spojit video, audio a případné titulky. Dále se také mohou vkládat hodnoty udávající začátky kapitol. V DVD menu se vytvářejí aktivní oblasti, které v hotovém DVD menu představují tlačítka, sloužící například pro výběr audiostopy, titulků, kapitoly, bonusů atp. (zdroj: Wikipedie)

 

zpět na užitečné rady